Zákony psího vlastnictví: Když se mi to líbí, je to moje. Pokud to mám v tlamě, je to moje. Pokud ti to můžu sebrat, je to moje. Pokud jsem to měl před chvílí, je to moje. Jestli je to moje, nesmí se to podobat ničemu ze tvých věcí. Pokud to rozkoušu na kousky, všechny kousky jsou moje. Pokud to jen vypadá jako moje, je to moje. Pokud jsem to viděl první, je to moje. Pokud si s něčím hraješ a položíš to, je to moje. Když se to rozbije, je to tvoje. O plemeni | Jihoruský ovčák

Historie

Jihoruský ovčák - Južnoruskaja Ovčarka - South Russian Ovtcharka - JRO

     První zmínky o tomto plemeni se datují od roku 1762 - 1763 z Ruska. Předci těchto ovčáckých psů (šňůrový pudl z Vestfálska) přišli spolu se stády ovcí merino, které hnali Němci a Holanďané v období vlády císařovny Kateřiny II., která zvala cizince do Ruska.

     Podle druhé verze se od roku 1797 dovážely ovce merino ze Španělska a s nimi přišel druhý možný předek asturijský ovčák.

     Centry chovu ovcí byly jih Ruska a Ukrajiny a Povolží. Nevelcí psi se skřížili s Barzoji. Tito kříženci byli oblíbenější, než původní plemena. Kříženci spojovali vzrůst a sílu místních psů a vyspělý pastýřský instinkt a důvtip asturijského ovčáka a šňůrového pudla.

    Ovčáci si ke své práci začali vybírat psi s vnějším vzhledem podobným ovcím, aby jejich hlava směřovala při chůzi dolů, jako u ovce, a zadek byl výš než předek. Dokonce i srst byla schopná plstnatět a vzrůst byl právě takový jako u ovcí, aby vlci nemohli zdálky rozlišit psa od ovce. Krunýř ze srsti spletené do plsti dosahoval značné tloušťky — ovčáci psy nikdy nestříhali, protože nezplstnatělého psa zadávil vlk.
    Díky skvělým vrozeným vlastnostem se tito psi mezi ovčáky rychle rozšířili. Chránit ovce o stovkách a tisících hlav před dvounohými a čtyřnohými nepřáteli, dávat pozor, aby se stádo nerozeběhlo, zahnat je z pastviny domů, upozorňovat pastýře na objevení se vlka —všechnu tuto složitou práci bylo možné vykonat pouze díky jejich přítomnosti.

   Do revoluce (r. 1917) se tito psi nazývali ruskými ovčáky nebo pouze "ovčáry". Cena za dobrý pár byla velmi vysoká. Podle svědectví milovníka tohoto plemene A. I. Fomičeva jeho děda Pavel, žijící v minulém století, se syny (celkem 20 lidí - 19 synů) za jednoho psa mlátili obilí u jednoho statkáře v Rjazanské gubernii, a potom u druhého sedláka za druhého psa. Rodina tak získala dva psy, od kterých bylo mnoho štěňat, a když se každý ze synů oženil a zařídil své hospodářství, každý si vzal jižáka (jak se nyní zkráceně nazývá jihoruský ovčák).

      První jihorusi se do Evropy dostali nabarvení na černo a byli vydávaní za nowofundlandského psa, jelikož se ze země původně nesměli vyvážet a ani chovat v amatérských chovech.

      Jižáci jsou společenští ale ne přímo kamarádští. Jejich práce je neobvyklá — bleskurychlá reakce, netypická pro kavkazské a středoasijské pastevecké psy. Tato povaha se vypracovala desetiletími složitých životních podmínek a krutého boje se šelmami i zloději, kdy jeden pes musel bojovat naráz s několika útočníky. Vrozený sklon k ochraně věcí a svého teritoria projevuje již ve štěněcím věku, a při výcviku těchto psů se jejich vrozené vlohy projevují.

     Jižáci neradi skáčou dokonce i přes malý plot a neradi plavou, protože formování plemene se odehrávalo v suché a rovné stepi. Jsou dobrými hlídači, avšak silné osrstění tlap brání jejich využití v policejní službě, protože tito psi nesnášejí trny a klacíky, které se hned chytají do srsti tlap a břicha. Způsob práce na stopě člověka je svérázný, často jdou s vysokým nosem. Zastavují se a hledají drobné věci ztracené při stopování — u psa pak rychle klesá zájem o sledování.

      Není to "bojový" pes — bez majitele nebo daleko od něho nebude hledat a zadržovat "narušitele". Zadržení je založeno na přírodních instinktech a přeučovat psa je nesprávné. Většinou jižák "zneškodňuje" zločince zezadu za loket nebo zezadu za rameno, a sráží ho na zem. Obvykle, pokud po pádu leží člověk tiše, ho pes nechává a sleduje, vleže vedle.

      Velmi rádi "pečují" o svoje blízké, avšak cizí člověk, přibližující se k této skupině, se může vystavit náhlému útoku ze strany psa. Krav a koní se bojí, ačkoliv je mnoho případů společné práce s koňmi v cirkusu a v koňském sportu.

  


PředchozíNásledující

 
Nastavení fotogalerie


 
 

Vlastnosti

povaha

   Charakteristická je výrazná, dominantní povaha. Jihoruský ovčák je odvážný, k sobě tvrdý, velmi ostražitý. Vyniká inteligencí a samostatností.

    Nepotřebuje majitele k tomu, aby mu říkal jak se zachovat; sám odhadne situaci a jedná. I když je klidný a vyrovnaný, dokáže bleskurychle reagovat.

   Má svůj pokojný způsob a hned tak něco jej nevzruší. Štěká velmi zřídka. Tento pes miluje pobyt venku, a to v jakémkoli počasí.

    Je silně vázán na své teritorium a na svého pána. Obvykle si na změnu prostředí, či pána jen těžko zvyká.

 

společenská charakteristika

    K dětem má jihoruský ovčák dobrý vztah.

    Vyrůstal-li ve společenství psů. jiných domácích zvířat a dobytka, bere je za "své" a ochraňuje je.

    Při nečekané návštěvě se chová vyčkávavě. Nezvaní návštěvníci nemají šanci vstoupit na jím střežené území. Osoby, které pes vidí pravidelně přicházet do rodiny toleruje.


Fotogalerie neobsahuje žádnou fotku.

Soužití

péče

   Plemeno nevyžaduje přílišnou péči o srst. Nečistotu lze snadno vykartáčovat. Důkladné kartáčování jednou týdně bývá většinou dostačující.

   Vousy se musí pravidelně vyčesávat a občas umýt.

   Srst kolem chodidel a mezi prsty je nutno pravidelně prohlížet kvůli případnému zachycení nečistot a v zimě kvůli zmrzlému sněhu.

 

výchova

   Pro člověka s vyrovnanou a klidnou povahou a s přirozenou autoritou není výchova tohoto ještě velmi přírodního plemene složitá. Měla by být založena na vzájemném respektu, vyžaduje důslednost a čestný přístup.

   Jihoruský ovčák není pes pro začátečníky nebo nedůsledné lidi.

   Jeho dominantní chování jistě vystrčí růžky, pocítí-li, že jeho vedení není pevné či důsledné.

   Tento pes nikdy neplní bezhlavě povely; jakoby nejdříve přemýšlel, zda má povel skutečně smysl.

   Aby se předešlo svéhlavému a nedůvěřivému chování, je velmi důležité důkladné zaspolenštění psa a člověka. Nemusíte se přitom obávat, že by zvíře ztratilo svou ostražitost, ta mu byla přírodou nadělena vrchovatě.

 

pohyb

   Jihoruský ovčák nemá přílišné nároky na pohyb, potřebuje však prostor. Má-li k dispozici rozlehlou zahradu, postará se o pohyb sám.

   Tento pes není vhodný do lidnaté městské čtvrti nebo do bytu. Na to je příliš rád venku a potřebuje své vlastní území.

 

možnosti využití

   Jihoruský ovčák je mimořádně vhodným hlídacím a rodinným psem pro ty, kteří bydlí mimo město a mají dostatečně velký pozemek.

  Pes na sebe vezme odpovědnost z hlídání majetku i členů rodiny, aniž by "obtěžoval" svou přítomností.

   Vzhledem ke své samostatné a vyhraněné povaze není toto plemento vhodné pro psí sporty.


Fotogalerie neobsahuje žádnou fotku.